trasy

Jak se počítá zábavnost

Zábavnost tady není dojem, ale měřitelné číslo. Routovací profil se ladil ve smyčce, kde každá změna musela obhájit své skóre na pevné sadě okruhů — přes třicet generací, každá jako jeden commit.

Z čeho se skóre skládá

Devět složek, seřazených podle toho, jak moc rozhodují. Stejné položky najdeš i v rozpadu skóre u vybraného okruhu.

  1. Nezpevněné cesty

    bonus

    Podíl kilometrů na pěšinách a lesních cestách. Chybějící údaj o povrchu na lesní cestě bereme jako nezpevněný — v českých datech je to spolehlivý předpoklad.

  2. Sjízdný terén

    bonus

    Podíl kilometrů po šotolině a zpevněných lesních cestách — tedy „mimo asfalt, ale dá se to jet na úzkých pláštích“. Pro gravel je to vůbec největší položka skóre, pro horské a silniční kolo je nulová: horské kolo hlazený povrch nevyhledává a silničku jemný rozdíl mezi šotolinou a kořeny nezajímá.

  3. Tichá asfaltka

    bonus

    Podíl kilometrů po malých silnicích a ulicích bez provozu. Počítá se z TŘÍDY cesty, ne z údaje o povrchu — ten totiž v datech chybí skoro u poloviny kilometrů, takže odměna za něj by odměňovala hustotu mapování. Nenulová je u trekkingu a silničky; u trekkingu navíc jako pásmo, protože trekkingová trasa je mix a čistá silnice není dobrá trekkingová trasa o nic víc než čistý les.

  4. Převýšení

    bonus

    Bonus za převýšení v ideálním pásmu: 14–20 metrů na kilometr, u trekkingu 8–16. Míň je nuda, víc znamená tlačit kolo.

  5. Souvislost

    bonus

    Délkově vážený průměr nepřerušených úseků terénu. Trasa s 80 % terénu rozsekaným na stovku dvousetmetrových kousků se jede úplně jinak než plynulá — a dřív obě dostávaly stejné skóre.

  6. Opakování

    penalizace

    Penalizace za kilometry jeté dvakrát. Bez ní generátor rád projel dobrý lesní tah dvakrát, protože se mu započítal dvakrát. Po zavedení spadl průměrný překryv z 25 % na 10 %.

  7. Asfalt a hlavní silnice

    penalizace

    Penalizace. Asfalt není zakázaný — nájezdy a dojezdy jsou legitimní.

  8. Křížení silnic

    penalizace

    Malá penalizace za každé překřížení hlavní silnice na deset kilometrů. Rozlišuje se podle toho, jak dlouho trasa po silnici jede: krátký úsek je křížení, delší je jízda po ní.

  9. Pestrost povrchů

    bonus

    Bonus za rozmanitost povrchů — a zároveň nejslabší složka celého skóre. Vychází skoro stejně u všech tras, takže je nerozlišuje, a část toho, co měří, je ve skutečnosti entropie neznalosti: úseky bez údaje o povrchu spadnou do vlastní kategorie a započítají se jako pestrost. Necháváme ji tu, ale s nejmenší váhou ze všech složek, které skóre přidávají.

Váhy složek nejsou pro všechny typy kol stejné — každý typ má vlastní sadu, vyladěnou na téže pevné sadě okruhů. Složky jsou u všech typů tytéž, mění se jejich váha, a někdy i znaménko: u silničního kola jsou Nezpevněné cesty penalizace místo bonusu. Váha nula znamená, že se složka v rozpadu ukáže, ale nulou — třeba Sjízdný terén u horského kola. Skóre dvou různých typů proto nejde porovnávat mezi sebou, srovnatelné je jen uvnitř jednoho typu.

Sjízdný terén a Tichá asfaltka nemají posuvník — jsou pevnou součástí vyladěné sady daného typu kola. U gravelu a trekkingu je přitom právě jedna z nich největší položka skóre, takže posuvníky v panelu „Co pro tebe znamená zábava" ladí zbytek, ne jádro.

Přiznání

Co metrika neumí

Je to nadále neověřený odhad toho, co je zábava. Nikdo zatím systematicky neprojel okruhy s rozdílným skóre a neoznámkoval je, takže nevíme, jak dobře skóre odpovídá skutečnému zážitku.

Dvě konkrétní slabiny stojí za jméno. Údaj o povrchu chybí u velké části kilometrů — na terénních trasách zhruba u čtvrtiny, na silničních skoro u poloviny. Složky, které povrch hodnotí, o téhle části trasy nevědí nic; u vybraného okruhu je to číslo vypsané pod rozpadem skóre. A silniční kolo je zatím nejhrubší ze čtyř pravítek: metrika umí terén trestat a umí odměnit jízdu po malých silnicích, ale jak tichý a jak kvalitní ten asfalt je, nepozná. Mezi dvěma čistě silničními okruhy proto rozhoduje hlavně převýšení a to, kolikrát se trasa potká s hlavní silnicí.

Třetí hranice není ve výpočtu, ale v datech: služba nezná uzavírky. Z OpenStreetMap umíme přečíst trvalé zákazy — cestu vedenou jako soukromá nebo zakázaná, závoru, branku — a takovým místům se plánovač vyhne. Dočasná uzavírka je ale jiný druh věci: těžba dřeva, oprava propustku, sezonní zákaz vjezdu. Do mapy ji nemá kdo zanést a než by se to stalo, bývá po ní, takže v OpenStreetMap prakticky není. Dokoupit ji nejde: mapy.com ve svém API uzavírky vůbec nenabízí — jsou tam mapové dlaždice, geokódování, plánovač trasy, výšky, statické obrázky a časová pásma — a pro lesní cesty je nevede nikdo. Přitom právě tam trasy vedou nejvíc: u horského kola je po asfaltu jen 14 % kilometrů. Není to chyba, kterou půjde opravit, ale hranice služby — o dočasné uzavírce se dozvíš až z cedule na místě.