Jak se počítá zábavnost

Zábavnost tady není dojem, ale měřitelné číslo. Routovací profil se ladil ve smyčce, kde každá změna musela obhájit své skóre na pevné sadě okruhů — přes třicet generací, každá jako jeden commit.

Z čeho se skóre skládá

Sedm složek, seřazených podle toho, jak moc rozhodují.

  1. Nezpevněné cesty

    bonus

    Podíl kilometrů na pěšinách a lesních cestách. Chybějící údaj o povrchu na lesní cestě bereme jako nezpevněný — v českých datech je to spolehlivý předpoklad.

  2. Převýšení

    bonus

    Bonus za 14–20 metrů na kilometr. Míň je nuda, víc znamená tlačit kolo.

  3. Souvislost

    bonus

    Délkově vážený průměr nepřerušených úseků terénu. Trasa s 80 % terénu rozsekaným na stovku dvousetmetrových kousků se jede úplně jinak než plynulá — a dřív obě dostávaly stejné skóre.

  4. Opakování

    penalizace

    Penalizace za kilometry jeté dvakrát. Bez ní generátor rád projel dobrý lesní tah dvakrát, protože se mu započítal dvakrát. Po zavedení spadl průměrný překryv z 25 % na 10 %.

  5. Asfalt a hlavní silnice

    penalizace

    Penalizace. Asfalt není zakázaný — nájezdy a dojezdy jsou legitimní.

  6. Křížení silnic

    penalizace

    Malá penalizace za každé překřížení hlavní silnice na deset kilometrů. Rozlišuje se podle toho, jak dlouho trasa po silnici jede: krátký úsek je křížení, delší je jízda po ní.

  7. Pestrost povrchů

    bonus

    Bonus za rozmanitost povrchů — a zároveň nejslabší složka celého skóre. Vychází skoro stejně u všech tras, takže je nerozlišuje, a část toho, co měří, je ve skutečnosti entropie neznalosti: úseky bez údaje o povrchu spadnou do vlastní kategorie a započítají se jako pestrost. Necháváme ji tu, ale s nejmenší váhou ze všech složek, které skóre přidávají.

Přiznání

Co metrika neumí

Je to nadále neověřený odhad toho, co je zábava. Nikdo zatím systematicky neprojel okruhy s rozdílným skóre a neoznámkoval je, takže nevíme, jak dobře skóre odpovídá skutečnému zážitku.